Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 Tak je to za námi.

Noc s Andersenem s pořadovým číslem tři je v Dašicích minulostí. V následujících řádcích shrnu jen to nejdůležitější.

Celé to začalo už začátkem března, kdy první zájemci o nocování z řad mladších čtenářů začali přinášet své přihlášky. Ke každé přihlášce, se kterou souhlasili rodiče dětí, dostali nocležníci malinkatý úkol. Letošní nocování bylo spojeno s výročím Ondřeje Sekory, a tak potom i četba byla spojena s tímto autorem. Každý účastník dostal ilustrované dobrodružství  kuřete Napipi a měl si k němu vymyslet svůj text. Tak se nám sešlo 15 různých a přesto trochu podobných příběhů.

Sraz jsme měli, nocležníci, já a moje dcera Káťa, v  pátek 3. dubna v 18 hodin v knihovně v Dašicích. Nakonec se nás sešlo 13, dvě děti onemocněly a třetí odjelo na hory. To je ponaučení pro mne, příště budou dva náhradníci, aby se dostalo na více dětí.  Jakmile jsme se seznámili se základními organizačními věcmi, vydali jsme se společně do bývalých kasáren v Dašicích. Podařilo se mně domluvit se se členy SPHD Exheredis a pro děti jsme nachystali překvapení. Zúčastnily se secvičování jejich představení, rádi zodpověděli dětské otázky a každý z dětských andersenů si mohl vyzkoušet, jaké to bylo, nosit zbroj, případně se s ní ohánět. Děti byly nadšené.

Po návratu do knihovny (a už to bylo za tmy) jsme si v prostorách knihovny hráli, soutěžili (děti dostávaly za vítězství v jednotlivých soutěžích body a ty potom o půlnoci vyměnily za drobné ceny), četli si i tancovali. Po půlnoci byly dašičtí Anderseni mezi prvními, kdo se účastnil celostátní ankety "Kniha mého srdce". Děti mohly i volně využívat počítač, chatovaly s jinými knihovnami, kde nocovali.

Po půlnoci si každý  našel ten svůj pelíšek mezi  regály s knihami a pomaloučku polehoučku se ubíral do říše snů.

V sobotu ráno už v půl sedmé jsme byli opět vzhůru. Nasnídali jsme se a trošku pobalili věci a až do osmi, kdy začali docházet první rodiče jsme si hráli. V půl deváté byla knihovna prázdná, ale vypadalo to v ní, jak by řekli pánové a dáma z SHD Exheredis, jako po třicetileté válce.

Chtěla bych touto cestou poděkovat rodičům (hlavně maminkám) za domácí koláče, řezy a obložené chlebíčky. Děti byly super, všechno jsme zvládli bez jakýchkoliv kázeňských či jiných problémů, a tak jsme si rádi v sobotu ráno 4. dubna 2009 řekli: "Za rok zase nashledanou!"

Lenka Havlovcová, knihovnice

 

P.S.: Ve fotogalerii je jen zlomek fotek. Celkem jsme jich pořídili přes 100 a všechny by se nám sem nevešly, kdo bude chtít, přineste do knihovny CD a Katka Vám na něj fotečky vypálí.